Revmatoidní artritida

Toto onemocnění vede k závažným deformitám kloubů, časté pracovní neschopnosti či dokonce trvalé invaliditě. Revmatoidní artritida patří mezi nejčastější revmatická onemocnění (revma). Jde o chronické systémové autoimunitní onemocnění. Imunitní systém napadá a ničí vlastní tkáně. Postihuje převážně klouby, mnohdy však i jiné orgány. Projevuje se jako otok, horkost, citlivost na dotek, bolestivost a snížená funkčnost. Zánět po nějaké době vyústí v destrukci a deformaci kloubu. Choroba se označuje též jako progresivní polyartritida. Tento název vystihuje její chronický dlouhodobě a postupně gradující průběh. Polyartritida se vyznačuje záněty několika kloubů zároveň. Onemocnění se objevuje symetricky na kloubech obou polovin těla. Dochází k deformitám kloubů, které omezují či zcela zabraňují funkci kloubu. Během deseti let trvání progresivní formy nemoci se stává až 50 % pacientů neschopných práce. Omezení pohyblivosti může vygradovat až v trvalou invaliditu. Postiženy jsou až třikrát častěji ženy. První příznaky se objevují nejčastěji mezi 35. a 50. rokem.

Progresivní polyartritida má charakteristické celkové projevy. Rozvoj onemocnění je často pozvolný, vyznačuje se bolestmi, únavou a celkovou slabostí, objevuje se ranní ztuhlost postižených kloubů. Zhruba u 10 % postižených je onemocnění zahájeno akutní polyartritidou, kdy výrazné projevy nastoupí během několika dnů.

Přesná příčina kloubního revma není známa, ale hlavním škodlivým mechanismem je neinfekční chronický nitrokloubní zánět.

Studie o působení magnetoterapie a možnosti léčby:

Studie: Revmatoidní artritida (RA) a analgetické účinky nízkofrekvenčního elektromagnetického pole na klouby ruky. Studie: S. Milutinovic, S. Brankovic, Univerzitet u Beogradu, Medicinski fakultet, Institut za reumatologiju.

Otevřená studie zkoumala 60 pacientů rozdělených na dvě stejné skupiny. První skupina použila EMP (5 mT, 15 Hz, 30 min) s kinezioterapií na obě ruce, zatímco druhá skupina měla pouze kinezioterapii. Během zkoušek se neměnila farmakoterapie, obě skupiny dostávaly podobné typy a dávky léků, nebyl použit žádný jiný postup z fyzioterapie. Bolest RC, MCP a PIP kloubů byla hodnocena pomocí vizuální analogové stupnice (VAS) na začátku a v desátý den léčby. Skupiny byly homogenní, pokud jde o demografické charakteristiky a anatomické změny funkční třídy podle Steinbrockera. Výsledky byly analyzovány pomocí Wilcoxonova testu. V první skupině došlo k statisticky významnému snížení bolesti (p <0,001) u RC z 62,3 mm na 37,0 mm (40,6 %), u MCP z 64,4 na 34,4 mm (46,6 %) a u PIP kloubů z 67,1 mm na 40,5 mm (39,6 %). Ve druhé skupině nebyla statisticky významná redukce bolesti u RC – z 67,6 mm na 59,5 mm (11,9 %) a u ICR – z 66,5 mm na 60,4 mm (9,2 %), zatímco průměrný podíl snížení bolesti kloubů PIP byl v rozmezí od 63,9 mm do 56,0 mm (12,4 %), (p<0,05).

Závěr: Výsledky studie poukazují na význam a pozitivní účinek při snižování bolesti v zápěstí u pacientů s revmatoidní artritidou.

Cílem léčby progresivní polyartritidy je úleva od bolesti a potlačení zánětu. Moderní přístup k léčbě však usiluje také o zabránění vzniku destrukce kloubu, vývoje deformit a zachování funkčního stavu kloubů. Léčba progresivní artritidy je obvykle trvalá, často v podobě kombinace více léků modifikujících průběh choroby (takzvané DMARDs), glukokortikoidů a nesteroidních antirevmatik. Jsou vyžadována režimová opatření a soustavná rehabilitace. K podpoře léčby a pozitivnímu ovlivnění nemoci je vhodné aplikovat pulzní magnetoterapii. Základním principem působení pulzní terapie je generování elektromagnetických pulzů, které pronikají až do místa cílené aplikace. Pulzy mají speciálně vyvinuté biotropní parametry (frekvenci, tvar, intenzitu) tak, aby co nejlépe ovlivňovaly zdravotní potíže.